Spartan Race Lipno očima trenéra
25.09.2019
Spartan Race na Lipně jsem měl sám v plánu už od začátku sezóny. Péťu, Andrejku i Honzu jsem do toho krapet navezl, protože se mi na Lipno nechtělo jet samotnému :D Ale vzhledem k mým zdravotním problémům (simulování) jsem nakonec svůj start prodal a myslel jsem, že na Lipno vůbec nepojedu a že je tam vyšlu samotné. To se ale úplně nesetkalo se souhlasem :D Takže jsem nakonec jel s nimi a teď jsem za to strašně rád.
Všichni tři byli podělaný strachy, až to nebylo hezký, a upřímně jsem si nebyl úplně jistej jejich výkony. Měli z toho obrovský respekt a vypadalo to, jak když jdou na Ironmana, a ne na Spartana. Naštěstí jsme na Lipno přijeli už v sobotu, prošli si trať a překážky. Vysvětlil jsem jim techniku a snažil se jim dostat do hlavy, že jediný, co je na Spartanovi těžký, jsou kopce, a nikoli překážky. Stres a obrovský respekt ze Spartana z nich trochu opadl, i když ne úplně, což je škoda, protože ty výsledky mohly být ještě lepší.
V neděli jsme si udělali pohodičku, dali super snídani, kterou nám připravil Honza, a vyrazili se rozcvičovat. Na rozklus si dali nějaký 2 km a atletickou abecedu. Na start se první postavil Honza s Péťou. Protože se vybíhá ve vlnách, tak běželi spolu, což bylo super. 15 minut po nich Andrejka. Začínalo se hnedka do mírné sjezdovky a úkol zněl jasně, celou dobu běžet, což se Honzovi s Péťou perfektně povedlo. Honza se držel v prvních 15 chlapech a Péťa suverénně první ze všech ženských v dané vlně. Běželi kousek za sebou, což bylo fajn, protože jsem je mohl prudit oba dva najednou. :D Vyběhl jsem s nimi sjezdovku a celou dobu na ně hulákal. Ani jeden nepřešel do chůze a krásně celou sjezdovku vyběhli. Po sjezdovce už pokračovali po vlastní ose a já rychle seběhl znovu dolu, abych mohl podpořit i Andrejku. Ta také velkou část kopce běžela, a i když to trochu vypadalo, že mě chce přizabít, tak ji také bravůrně zvládla a pokračovala v mírném seběhu.
Já jsem se přesunul k nošení pytlů, kde shodou okolnosti válčil Honza i Péťa. Oba do toho pěkně šlapali, ale nebylo to úplně ono, takže jsem na ně trochu hulákal. A světe div se, našli v sobě další rychlost a oba přidali. Po odhození pytlů jsem po nich chtěl, aby se okamžitě rozběhli. Což by nebyl takový problém, kdyby to nebylo do kopce. :D K mému údivu to oba dva udělali. Překonali nějaké další překážky a vběhli do lesa, kde se mi na chvíli ztratili, protože jsem nevěděl, kam mám jít. Nakonec jsem je našel na druhé straně kopce. Jejich pohledy stály za to, když jsem se tam vyloupl. :D Oba dva do toho opět šlápli a čekalo je plazení pod ostnáčem v bahně, nošení koule a oštěp, který Honza fantasticky trefil a Péťa bohužel minula a musela angličákovat. Honzu jsem už nechal odběhnout se slovy "narvi to" a věnoval jsem se naplno Pétě, protože bylo jasné, že jde bojovat o přední příčky nejen ve své kategorii, ale v celém závodě.
30 angličáků tam docela slušně nasypala, a i přesto, že prskala, že už nemůže, se okamžitě po anglánech musela rozběhnout na další prekazku, což byla bahenní koupel a následně stahování pytle přes kladku. Vše zvládla bez problému, na občerstvovačce se napila a pelášila na cargo sit a šplh na laně. Sit bez problému a poté kopec a lano. Kopec měla za úkol vyjít v klidu a vydýchat se tak, aby zvládla lano, které bylo kompletně od bahna a mokré. I přes menší zaváhání se to povedlo a Péťa pokračovala do lesa, kde jsem se snažil běžet vedle ní a celou dobu jsem na ni něco hulákal. Bylo vidět, že mě vnímá už jen napůl. Péťa je neskutečná bojovnice, takže i přesto, že už vůbec nemohla, tak pořád běžela, což je klíč k úspěchu na překážkových závodech. Čekal ji dlouhý seběh sjezdovky, monkey business, voda, Z-wall, znovu voda a cíl. Seběh dala naprosto s přehledem a měl jsem co dělat, abych ji stíhal komandovat i běžet, protože do toho neskutečně šlapala. Monkey business zvládla relativně dobře. Naschvál říkám relativně, protože to umí mnohem líp, a já bych si to představoval trochu jinak. Ale vzhledem k tomu, že byla ráda, že ví, jak se jmenuje, tak se to dalo přejít. :D Poté plavání, Z-wall, na kterém si dala 30 angličáků, znova plavání a cíl. Úplně hotová doběhla na 1. místě ve své věkovce a celkově 6. mezi všemi ženami. Což je naprosto úžasný výsledek! Od vítězky dostala jenom něco okolo 5 minut, a to je bomba, vzhledem k tomu, že neběhá a celkově vůbec netrénuje, viď, Péťo? Není to škoda?.
V cíli na ni čekal i Honza, který doběhl na suprovém 7. místě, a na to že poslední 2 měsíce válčí se zraněním achilovky a moc toho nenaběhal, to považuju za výborný vysledek v takhle nabité konkurenci. Honzovi chybí vyzávodění, má toho zatím strašně málo za sebou. Věřim, že až do nohou, rukou a hlavy dostane víc závodů, tak může bojovat o přední místa ve své věkovce a za nějaký ten rok i v elitě, protože genetiku na to má výbornou.
Mezitím, co se tam ti dva radovali a předávali si zážitky, dobíhala do cíle také Andrejka, kterou jsem zastihl na Monkey business, který jakš takš zvládla. Poté voda a Z-wall, který k mému překvapení zvládla naprosto fantasticky. Díky tomu se vyhla 30 anglánům a mohla jít rovnou do rybníka si zaplavat a do cíle. Andrejka nakonec celý závod taky výborně zvládla a ve své věkovce obsadila parádní 3. místo. Ještě ji trochu naučíme vypnout hlavu a jít přes bolest a věřím, že to příště může být stupínek nejvyšší
Všichni 3 byli v cíli nejenom s fantastickými výsledky, ale především s perfektním pocitem, a to je to nejdůležitější.
Z mého pohledu výborný, hodně běžecký závod, kterého se není potřeba tolik bát. Věřím, že příští rok nás bude na Spartanu víc. Rozhodně doporučuji vyzkoušet si různé závody. Stojí to za to!
Michal
